Žďár nad Sázavou

Žďár nad Sázavou
areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého
(na seznam UNESCO zapsán roku 1994)

Kostel, jenž je dílem architekta Jana Blažeje Santiniho, byl vybudován ve stylu barokní gotiky (viz str. 51), jíž nenajdeme nikde jinde v Evropě. Stavba na půdorysu pěticípé hvězdy vznikla v letech 1719 až 1722. V jejím architektonickém řešení se promítá legenda, podle níž se v místě, kde Jan Nepomucký utonul, zjevilo pět světel. Symbol čísla pět se odráží i v dalších stavebních prvcích areálu – je zde pět vchodů, kostel má pět kaplí s pěti oltáři apod. Založení kostela inicioval opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva, oddaný ctitel kultu Jana Nepomuckého. Bezprostředním impulsem se pro něj zřejmě stal domnělý nález světcova jazyka v rakvi v hrobce Svatovítské katedrály v roce 1719. Základní kámen kostela byl položen 16. května 1720 a již v září 1722 byl kostel slavnostně vysvěcen.
Pro stavbu bylo vybráno návrší nedaleko žďárského cisterciáckého kláštera, čímž se stal kostel po svém dokončení dominantou kraje. Místo, původně zvané Černý les, bylo pojmenováno jako Zelená hora. Nikoli náhodou – Jan Nepomucký se narodil v Pomuku (dnes Nepomuku) nedaleko Plzně, který patřil cisterciáckému klášteru pod blízkou Zelenou horou.
V roce 1784 kostel, tehdy už jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst na Moravě, vyhořel. Krátce nato byl v rámci josefínských reforem zrušen cisterciácký klášter a kostel
byl uzavřen. V roce 1792 byl svatostánek nově zastřešen. Další opravy, financované z darů věřících, proběhly na přelomu 18. a 19. století. V té době se zde opět začaly konat bohoslužby a opět sem mířila procesí věřících, byť ne v takovém počtu jako v časech největší slávy tohoto poutního místa.

Sv. Jan Nepomucký a jeho kult
Jan se narodil okolo roku 1340 v Pomuku, dnes Nepomuku u Plzně. Byl generálním vikářem pražského arcibiskupa. Při sporu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. byl spolu s dalšími osobami zajat a mučen, přičemž on jako jediný mučení nepřežil. Tělo pak bylo svrženo z Karlova mostu do Vltavy. Brzy nato vznikla legenda o jeho životě a smrti. Pověst znovu ožila v polovině 17. století, kdy začaly snahy o jeho kanonizaci. Svatořečen byl roku 1729.

Víte, že…
Jan Blažej Santini–Aichel (1677–1723)
Český architekt a stavitel s italskými předky, tvořící v osobitém stylu barokní gotiky, byl také vynikajícím malířem. Svědčí o tom výtvarná úroveň jím kreslených stavebních plánů. Pro Santiniho architekturu jsou typická neobvyklá a mnohdy odvážná technická řešení, stejně jako vzdušné světelné interiéry s mimořádnou akustikou. Tento geniální stavitel je autorem okolo 80 realizací – zejména církevních staveb, ale také paláců a hospodářských objektů.

Barokní gotika, jinak také gotizující baroko, je odnoží barokního stavebního stylu. Je pro ni typická kombinace gotických a zároveň dynamických barokních prvků. Rozvinula se téměř výhradně v Čechách na počátku 18. století a jejím hlavním představitelem a vlastně i „vynálezcem“ byl právě Jan Blažej Santini-Aichel. Další krásné ukázky Santiniho barokně gotické architektury najdeme v Kladrubech u Stříbra, v Želivi nebo v Sedlci u Kutné Hory.