Plzeň

Místo na soutoku řek Mže a Radbuzy, na křižovatce významných středověkých obchodních cest z Norimberka, Řezna a Saska, bylo kolem roku 1295 vybráno k založení zcela nového města, jak se tehdy říkalo „na zeleném drnu“. Město, kterému dal své požehnání přemyslovský král Václav II., převzalo nejen hospodářskou úlohu, ale i jméno po blízké Staré Plzni, starobylém hradišti Přemyslovců písemně doloženém již v 10. stol. (dnešní Starý Plzenec). Nová Plzeň vyrostla na velkorysém půdorysu o ploše 20 hektarů, s pravidelnou sítí bloků a pravoúhlých ulic, které vybíhají z náměstí o rozměrech 139 × 193 metrů. Obyvatelé středověké Plzně se měli čile k světu a jejich město se brzy stalo po Praze a Kutné Hoře třetím největším sídlem v Čechách. Z gotického období se zachovaly hodnotné církevní památky v čele s kostelem sv. Bartoloměje na náměstí či minoritským klášterem.

Mistr Jan Hus roku 1411 sice chválil mravní postoje a vychování Plzeňanů, ale pozdější fanatismus husitů odvrátil obyvatele města od husitství a Plzeň se v době válek postavila na stranu katolické církve. Obstála během několikerého obléhání husitských vojsk, a to i před šiky obávaného a nikdy neporaženého Jana Žižky z Trocnova. Exotický velbloud, kterého Plzeňané ukořistili v husitském vojenském táboře, se dokonce na památku této neobvyklé události zařadil mezi figury na městském znaku. Ve druhé polovině 15. století byla v Plzni vytištěna tzv. Kronika trojánská, považovaná za jednu z nejstarších českých tištěných knih. Období renesance dodnes připomíná budova radnice. Roku 1599 se na několik dlouhých měsíců Plzeň stala dokonce hlavním městem říše císaře Rudolfa II. Habsburského. Krutá a zničující třicetiletá válka přinesla 21. listopadu 1618 hrdé Plzni první vojenské pokoření, když byla dobyta protestantskými vojsky pod vedením generála Arnošta z Mansfeldu.
Morové epidemie, které řádily v Plzni během 17. století, připomíná v severozápadním koutě hlavního náměstí barokní sloup s pozlacenou sochou Panny Marie. V 90. letech 18. století začaly být bořeny středověké hradby a později také historické brány, centrum města obklopil zelený prstenec městských sadů.

Roku 1842 byl založen měšťanský pivovar, který Plzeň proslavil po celém světě. Budování železnice vedlo k proměně města v průmyslovou metropoli. Emil Škoda, plzeňský rodák a podnikatel, ze své strojírny vytvořil jeden z  nejdůležitějších průmyslových komplexů světa. V prvních letech 20. století bylo v Plzni vybudováno velké městské divadlo a vyrostla řada zajímavých secesních staveb. Svět ale čekaly velké válečné konflikty. První světová válka přinesla městu utrpení a hladové bouře. V tzv. meziválečném období se Plzeň dále rozrůstá v moderní metropoli. Velká Plzeň, k níž se připojila řada okolních obcí, náhle zahrnovala 108 000 obyvatel. Do dalšího rozvoje zasáhla druhá světová válka a německá okupace. Plzeň se jako důležité centrum zbrojního průmyslu Třetí říše stala cílem několika náletů v posledních letech války. 6. 5. 1945 byla Plzeň osvobozena americkými jednotkami generála George S. Pattona.

Po „sametové revoluci“ v roce 1989 jako by se rozplynul i šedavý závoj nad průmyslovou Plzní a město na počátku 21. století září barvami. Má co nabídnout. Na jedné straně se potkáte s bohatou minulostí, s tradicemi a historickými památkami. Na straně druhé uvidíte současné, čisté, zelené univerzitní město vyzařující mladistvý elán. Velkým oceněním se pro Plzeň stal titul Evropské hlavní město kultury 2015.