Liberec

Liberec se dnes řadí mezi největší města České republiky, jeho počátky však byly velmi skromné. První písemná zmínka pochází z roku 1352 a váže se k existenci kostela a placení desátku. Liberec je uváděn pod latinským názvem Richenburc, což je základ německého jména města – Reichenberg. Prvními významnými majorátními pány byli v letech 1454–1551 páni z Bibrštejna. Po nich následovali Redernové – protestanti, kteří položili základy další prosperitě Liberce, o čemž svědčí vybudování zámku, špitálu a zejména pak v roce 1577 povýšení osady na město a udělení městského znaku císařem Rudolfem II. V této době se začaly rozmáhat soukenické dílny předjímající budoucí orientaci města, byly budovány první zděné stavby, z nichž nejvýznamnějšími byly farní kostel sv. Antonína Velikého (1581) a první liberecká radnice (1603). Došlo též ke konstituci základní uliční sítě, včetně Staroměstského náměstí (dnešní Dr. E. Beneše).

Po bitvě na Bílé hoře (1620) byli protestantští Redernové nuceni své dominium opustit a prosperující město připadlo, jako odměna, Albrechtu z Valdštejna. Ten podnítil další rozvoj výroby látek, které potřeboval pro výstroj své armády. Pro potřeby soukeníků pak Valdštejn založil celou novou čtvť, tzv. Nové Město s Novoměstským náměstím (dnešní Sokolovské).

Opravdový rozmach města započal v druhé polovině 19. století, kdy se Liberec stal se svými téměř devatenácti tisíci obyvateli druhým největším městem v Čechách (rok 1857), a trval v podstatě až do vypuknutí první světové války (1914). Tehdy zde působily desítky továren nejenom textilních, ale i strojních (např. v Liberci-Vratislavicích měl svou dílnu tamější rodák, automobilový konstruktér Ferdinand Porsche). Výrazem bohatství města se staly v prvé řadě honosné budovy v neorenesančním a neobarokním stylu, jako např. Obchodní a živnostenská komora, spořitelna, Severočeské muzeum, divadlo, Liebiegova vila. Neogoticky byl přestavěn kostel sv. Antonína Velikého. Opomenout nelze ani množství přepychových vil vzniklých zejména v okolí Masarykovy a Husovy třídy, stejně tak jako založení botanické zahrady v roce 1877. Nejprestižnější stavbou však byla budova radnice, která vyrostla v letech 1888–1893.

Období po první světové válce znamenalo pro převážně německé obyvatelstvo Liberce změnu z hlediska státoprávního, nikoliv však hospodářského a kulturního. Město nadále prosperovalo, důkazem je několik významných funkcionalistických staveb v oblasti dolního centra (palác Dunaj, palác Nisa, obchodní dům Baťa). V roce 1919 byla v Liberci založena nejstarší zoologická zahrada na území našeho státu. Zlomovým okamžikem v historii Liberce se stal rok 1935, kdy volby ve městě vyhrála Sudetoněmecká strana Konráda Henleina. Události, které následovaly, jsou všeobecně známy: připojení Sudet k Hitlerově říši (1938), druhá světová válka a následný odsun (vyhnání) německého obyvatelstva.

Po roce 1945 Liberec bojoval s vlastní identitou, neboť ztratil naprostou většinu svého původního obyvatelstva. Tento stav ještě umocňovala komunistická diktatura nastolená v roce 1948 – jejím snad nejděsivějším mementem je devět nevinných obětí ze srpna 1968, kdy se přes město valila sovětská vojska. Komunistický marasmus se na tváři města projevil snad nejvíce výstavbou nudných, bezinvenčních panelákových sídlišť. Naopak světlým bodem byla v této době činnost architektonického atelieru SIAL, který spoluzaložil Karel Hubáček, autor popravdě unikátní stavby – symbolu Liberce – televizního vysílače a hotelu na hoře Ještěd (1966–1973).

Po « sametové revoluci » v listopadu 1989 se mohl Liberec, stejně jako celá země, opět svobodně nadechnout a začít přemýšlet nad svou budoucností, ale také se vyrovnávat s trpkými vzpomínkami na minulost. Výrazem vzájemného porozumění a usmíření mezi národy, kdysi zde pohromadě žijícími, je budova knihovny situovaná na místě nacionálními socialisty vypálené židovské synagogy; součástí novostavby je nová židovská modlitebna, tzv. stavba smíření.

Liberec, vklíněný mezi majestátní Ještědský hřeben na straně jedné a úchvatné Jizerské hory na straně druhé, je na počátku 21. století nejen moderním univerzitním městem, sídlem kraje, ale také skvělým místem pro každého, kdo má rád aktivní život spojený s pobytem v přírodě a se sportem.